Český animovaný film po roce 2000

Česká animace po roce 2000Jan Švankmajer intenzivně tvoří i v novém tisíciletí. Vstoupil do něho filmem Otesánek (2000), který je adaptací stejnojmenné lidové pohádky zasazené do dnešní doby. O pět let později představil film Šílení (2005), na motivy povídek E. A. Poea, avšak opět svébytně reflektující dnešní dobu, a po další pětileté pauze přišel do kin film Přežít svůj život (2010). Ve všech třech případech se jedná o filmy celovečerní, které obsahově pracují s různými „úchylkami“ moderní doby a výtvarně se jim rozhodně nedá upřít autorský rukopis surrealisty J. Švankmajera.

Jiří Barta se v 90. letech věnoval pedagogické činnosti na VŠUP v Ateliéru filmové a televizní grafiky a jeho autorská tvorba dočasně utichla. Znovu se na scéně animovaného filmu objevil s krátkým filmem Dopisy z Česka (2005), na kterém se podílel s M. Pavlátovou a P. Koutským. Následoval film Domečku, vař (2007), vytvořený celý v 3D programu. Jeho zatím posledním, zato ale celovečerním filmem, je Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (2009), který vznikl v koprodukci se Slovenskem a Japonskem. Ačkoliv se jedná spíše o pohádkový „ (…) příběh, v němž hračky odložené na půdě svádí souboj se zlem v podobě busty bývalého politického pohlavára, v sobě totiž kromě pohádkové magie skrývá i mnoho narážek a přesahů určených převážně dospělým.“1 Pro svůj film zvolil J. Barta kombinovanou techniku koláže, loutky, kresby a živého herce, tedy bohatou paletu výrazových prostředků, které mají možnost působit a rozvíjet dětskou představivost a fantazii tím, že učí děti zaměňovat přirozené role předmětů za nové, neobvyklé nebo nečekané.

J. Barta – Domečku vař! (2007)

Michaela Pavlátová jako režisérka, výtvarnice a animátorka získala za své filmy mnohá ocenění. Krátce působila v San Francisku, ale od roku 2002 opět působí v Praze a to nejen v oblasti animovaného, ale i hraného filmu a ilustrace. Po návratu do Čech spolupracovala na Dopisech z Česka (2005) a režírovala krátký film Karneval zvířat (2006). Na svých stránkách dovoluje návštěvníkům shlédnout interaktviní animaci Taily Tales (2002) a sérii krátkým filmů Laila (2005).2

Pavel Koutský, výtvarník, režisér a pedagog, je autorem tzv. totální animace, která je jistým návratem zpět k základům klasické kreslené animace, kdy bylo každé políčko animace kresleno naprosto celé, tj. figura i pozadí, znovu a znovu. V obraze tak ožije i ten nejmenší detail. Značnou část jeho tvorby tvoří večerníčkové seriály, např. Do Pohádky (2004), Dr. Animo (2010) či Dějiny udatného národa českého (2010), které jsou animovanou formou známého leporela Lucie Seifertové. V současné době připravuje celovečerní kreslený film Hus i ti husiti (2012), kde s nadsázkou komentuje období husitských válek.3

Producentem tvorby P. Koutského je ve většině případů filmová a producentská společnost Anifilm (zal. 1997). Z produkce Anifilmu vzešel také film Paní G (2007) Michala Žabky nebo, v koprodukci s Evolutionfilms, krátký kreslený film s lehce hororovým příběhem malé holčičky z prosředí hřbitova4, Usnula jsem (2009), režisérky Kristiny Dufkové.

K. Dufková – Usnula jsem (2009)

Zde namísto autora bude zmíněn rovnou film, resp. trojice filmů, ke kterým se váží jména hned několika významných režisérů, výtvarníků a animátorů. Jedná se o tři díly Fimfára: Fimfárum Jana Wericha (2002), Fimfárum 2 (2006) a aktuální Fimfárum – Do třetice všeho dobrého (2011). Jeden díl se skládá z několika příběhů, všechny jsou motivované Werichovou literární předlohou a s jeho hlasovým doprovodem. Každý příběh má svého režiséra a výtvarníka. Na režii se podíleli A. Klimt, V. Pospíšilová, J. Balej, B. Pojar, K. Dufková a D. Súkup a na výtvarné stránce filmu pracovali J. Balej, P. Poš, M. Velíšek, P. Koutský, D. Abrhámová a Patricia O. Martinez. Tato tvůrčí různorodost a vynikající zpracování zajistily trojici filmů divácký ohlas. Každý autor má svůj vlastní způsob práce, který se otiskne do vyprávěného příběhu, a divák si tak jistě najde právě to, co je jeho srdci blízké. Poslední Fimfárum je navíc oproti předchozím dvěma výjimečné technologií natáčení. Jedná se o první stereoskopicky snímaný film v Čechách.

Fimfárum – Do třetice všeho dobrého (2011)

Jan Balej, jeden z režisérů a výtvarníků Fimfára, je autorem někojika večerníčkových seriálů, nicméně významnější tvorbou je jeho celovečerní loutkový film Jedné noci v jednom městě (2007), komediální horor určený hlavně dospělým.5 Nyní připravuje loutkový film Malá z rybárny (premiéra 2012). Příběh filmu bude moderní adaptací Malé mořské víly H. CH. Andersena a je zasazen do kulis soušasného velkoměsta.6 Jan Balej je v současné době také vedoucím Ateliéru filmové a televizní grafiky na VŠUP.

J. Balej – Jedné noci v jednom městě (2007)

Dalším aktivně tvořícím spoluautorem Fimfára je A. Klimt, o kterém byla zmínka v souvislosti se studentskou tvorbou 90. let. Po roce 2000 se jeho filmografie rozšířila o krátký film Sklárna (2005) a nyní připravuje celovečerní loutkový animovaný sci-fi muzikál Lajka (premiéra 2012), na jehož výtvarných návrzích se podílí Klimtův spolupracovník Martin Velíšek.7

1 DĚCKÁ, E. Jiří Barta: Nechci dělat filmy jako židle.In Hospodářské noviny [online]. 30. 4. 2009, [cit. 2011-02-19]. Dostupné: http://hn.ihned.cz/ … .
2 Michaela Pavlátová [online]. [cit. 2011-01-30]. Dostupné: http://www.michaelapavlatova.com.
3 ČRo 1 – Radiožurnál [online – záznam rozhovoru]. Víkendový polední radiožurnál – host Pavel Koutský. 23. 5. 2010 [cit. 2011-02-11]. Dostupné: http://www.rozhlas.cz/ … .
4 Nabízí se srovnání se záhrobní tematikou filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005).
5 Jedné noci v jednom městě [online]. [cit. 2011-02-09]. Dostupné: http://www.jednenoci.cz/.
6 Maur film [online]. 2011 [cit. 2011-03-18]. Malá z rybárny. Dostupné: http://www.maurfilm.com/ … .
7 Lajka – Aurel Klimt [online]. 2010 [cit. 2011-02-09]. Dostupné: http://lajka.eu.